Rozhovor s hráčem "A" mužstva Antonínem Theimerem

Je to zhruba dva a půl roku, co ses poprvé zapojil k mužům během zimní přípravy.
Dnes už nastupuješ v základu – co se za tu dobu nejvíc změnilo a co podle tebe stojí
za tímhle posunem?
Na začátku jsem byl hodně nervózní, bál jsem se, abych něco nepokazil. Postupem času,
hlavně díky těm dvěma sezonám s chlapy, se to ale úplně otočilo. Každý zápas mi dodal
víc odvahy a s každým tréninkem jsem se posouval dál.
Poslední tři zápasy jsi odehrál v základní sestavě. Jak se mění tvoje sebevědomí a
vnímání vlastní role v týmu?
Každým zápasem si víc věřím. Postupně cítím, jak se do toho týmu víc zapojuji. A pro
mě je teď nejdůležitější opravdu pomáhat týmu a být jeho pevnou součástí.

Řada lidí je překvapená, že nastupuješ na levém beku. Jak ses s touhle změnou sžil a
co ti tahle pozice dává?
Upřímně je mi celkem jedno, na jaké pozici hraju, hlavně chci týmu pomoct, kde je
potřeba. Teď mi ale ten levý bek docela sedl, cítím, že tam můžu využít svoji rychlost a
být pro tým platný.
Máš za sebou řeporyjskou mládež. V čem je přechod do mužského fotbalu nejtěžší a
co tě nejvíc zaskočilo?
Nejtěžší pro mě byly souboje, rychlost hry a taktika. Chlapi dělají méně chyb, je to
důraznější, a hlavně jsem si musel zvyknout, že balón musím rychleji dávat od nohy.
Když se ohlédneš za posledními měsíci, byl nějaký konkrétní moment nebo zápas,
kdy sis řekl: „Teď už na to mám“?
Ten zápas na Slivenci byl přesně ten moment, kdy jsem se cítil, že už na to mám. Od té
chvíle jsem si byl jistý, že můžu týmu opravdu pomoct.
Co konkrétně jsi musel zlepšit, aby ses dostal tam, kde jsi dnes?
Určitě to byla hlava – musel jsem si víc věřit. Fyzičku mám odjakživa dobrou, ale klíčové
bylo změnit to, jak přemýšlím a jak si věřím v zápase.
Jak na tebe působí kabina „A“ týmu?
Maty a Vítek mi nejvíc pomohli v kabině ze začátku. Cítím se tam fakt dobře, je tam
pohoda, těším se na každý trénink i zápas a beru to skoro jako rodinu. Na hřišti mi určitě
hodně pomohl Bárt a teď mi v obraně hodně pomáhá Roman Graf, díky němu se cítím
jistější.
Na hřišti působíš klidně. Je to tak i uvnitř?
Na hřišti jsem klidný a soustředím se na sto procent, abych ze sebe dal to nejlepší. Občas
emoce vyletí, ale spíš mě to ještě víc namotivuje.
Komu fandíš?
Určitě Spartě, od mala je to můj nejoblíbenější klub, a v zahraničí Arsenalu.
Vzkaz mladším klukům z Řeporyj?
Trénovat, užívat si fotbal a klidně si přidávat i extra tréninky. Nejen chodit na tréninky,
ale jít si třeba i sám zakopat a pořád na sobě pracovat.