FK Řeporyje

Již před tímto utkání jsme dalekohledem vyhlíželi zimní přestávku, která by měla snad vyprázdnit naší rozrůstající marodku a načerpat sil do jarní části. S ohledem na třízápasovou šńůru porážek a absence Linharta s Hanzlíkem na poslední chvíli ,nečekalo nás v Modřanech nic jednoduchého. Herně se nám v posledních zápasech nedařilo, vše jsme museli zlomit pouhým odhodláním ukončit tuto začínající nepříznivou sérii.

Trenér Michael Lukič, dobře znalý místního prostředí, dostál své pověsti a nasadil nové složení stoperské dvojice Graf - Vosmík. Moc jiných variant vzhledem k chybějícím hráčům nebylo a na lavičce tak byli pouze Šmat, brankář Přída a předseda klubu Hlaváček, který vymetl z fotbalové tašky pavučiny a byl připraven k utkání.

Před rokem jsme sehráli v Modřanech ve 2.kole zápas, kdy jsme sklapli Csaplárovu past po poločasové ztrátě 0:2 a nakonec vyhráli 4:3. Ani v největším snu by nás však nenapadlo, jaký scénář nám přinese toto utkání, které se hrálo za nízké viditelnosti, kdy mlha zahalila více jak 70% hřiště a začátek utkání byl na hraně regulérnosti. Postupně se však mlha vytrácela a hráči se mohli soustředit pouze na fotbal. V úvodu utkání hra nabídla boj o střed pole a vyrovnanou partii, kdy největším nebezpečím byly standartní situace domácích, jejichž výškový průměr značně převyšuje ostatní celky. Naše mužstvo však hrálo velmi organizovaně a trpělivě, a krom jedné střely domácích zpoza vápna jsme Modřany k závaznějším situacím nepouštěli. Ve 40. minutě však Modřany rozehráli z 35. minut nepřímý volný kop ze strany tak rychle, že nabíhající hráč míč šťastně tečoval přesně do protipohybu brankáře Guldána, který v tu chvíli byl zcela bezmocný. Tato šťastná branka dodala domácím elán, my však si byli vědomi naší svědomité hry, která může být odměněna v druhém dějství.

Druhý poločas začal podobně jako ten první a vyrovnanou hru přerušovaly na velmi dobře připraveném terénu zákroky, které byly odměněny žlutou kartou. Naše šance na úspěch výrazně klesly v 78. minutě, kdy si Řeporyje nerozebraly dostatečně rychle hráče při nepřímém kopu a krásně zahranou situaci uklidil domácí hráč hlavou za záda Guldána. V tu chvíli bylo vědět na hřišti velké množství svěšených hlav, ačkoliv chybělo stále spousta minut do konečného hvizdu. Jedním z významných momentů nastal v 83. minutě , kdy hráč domácích obdržel druhou žlutou kartu a tak nám svitla naděje na lepší výsledek. K našemu údivu však dostal Martin Fenin druhou žlutou a zároveň červenou i přes nedostatečné vysvětlení hlavního arbitra. To byl důvod proč hra byla více jak čtyři minuty pozdržena , což hrálo do karet (ne těch červených) domácím.

No a pak to přišlo. Něco na, co si někteří hráči budou pamatovat celý život.

V začínající 90. minutě po závaru ve vápně se dostal míč k nikým nehlídaným Heimovi, který zachoval klid a z hranice malého vápna poslal míč podél levé stojné nohy brankáře 2:1. Hráči Modřan najednou znezrvóznili, i tak však v 92. minutě nádhernou střelou trefili spodní stranu břevna, od něhož se odrazil míč metr před brankovou čáru. Z následného útoku pak přišel křižný balón, jenž si našel Roman Slaný, který svou levou nohou nedal rozhozenému brankářovi šanci a vyrovnal v 93. minutě 2:2. Nastala euforie z vyrovnávací branky, kterou jsme slavili před naší střídačkou, kde trenér Lukič doprovodil slavící hlouček slovy: ,,Dáme jim ještě jeden´´. A jak řekl, tak se stalo. V poslední minutě se po odražném balónu dostal před branku vysunutý stoper Graf a střelou mezi nohy rozpoutal řeporyjskou extázi, kterou si všichni budeme vzhledem k infarktovému závěru pamatovat. 2:3 - Hotovo , dvacet!!

Sport je někdy krutý a zároveń nádherný. Tentokráte jsme byli na té příjemnější straně barikády. O to víc se musíme snažit , abychom se nedostali na druhý břeh.