TJ Sokol Bílá Hora : FK Řeporyje

Velká výzva nás čekala v dalším venkovním zápase, na hřišti Bílé Hory, která doposud všechny své zápasy vyhrála a neztratila tak ani bod. My ale měli velmi dobrou sestavu, a tak jsme věřili, že domácí můžeme hodně potrápit. Taktiku jsme měli tentokrát trochu defenzivnější, chtěli jsme hrát hlavně na rychlé protiútoky.

První poločas jsme odehráli dobře, kromě jednoho zaváhání jsme Bílou Horu do ničeho nepustili. Dařila se nám rozehrávka zezadu a středem hřiště jsme se dokázali několikrát vykombinovat až do vápna. Po jedné takové akci jsme zhruba po čtvrt hodině hry vstřelili úvodní gól, kdy po průniku po pravé straně přišel centr na hranici vápna na Š. Walzela, který si sice míč trochu hůř zpracoval, ale o to lépe pak vystřelil pod břevno. Za další čtvrt hodinu se J. Linhartovi podařilo náskok navýšit. Jeho gól byl neskutečný, životní. Stál zhruba někde na hranici penalty, zády k bráně, jeho směrem padal hodně vysoký míč, a on jak stál, tak padající míč trefil nůžkami přímo k tyči do protipohybu brankáře. Jasný borec na konec. Do kabin jsme šli tedy se zaslouženým vedením o dvě branky.

Naším cílem do druhého poločasu bylo hlavně brzo neinkasovat a hrát jednoduše, kvalita trávníku totiž nebyla nic moc a hlavně uprostřed hřiště nám míč často odskakoval od kopaček, a my tak tím dávali prostor k dlouhým nákopům za obranu, což byla hlavní zbraň domácích. Nutno říci, že Bílá Hora se po půli hodně zlepšila a my byli skoro celou dobu pod tlakem. Sice neměla mnoho vyložených šancí, ale takových nebezpečných závarů nebylo zas tak málo. Po hodině hry se jim podařilo snížit a s námi to nevypadalo moc dobře. Zápas se ale lámal až za dalších 10 minut, kdy se z ničeho nic podařilo vybojovat O. Ksanderovi penaltu, kterou se štěstím proměnil opět J. Linhart. Nakonec to byl gól vítězný, Bílá Hora dokázala v 74. minutě opět snížit a o drama bylo postaráno. Tím spíše, když se nechal 10 minut před koncem úplně zbytečně vyloučit P. Jarolímek za nadávky protihráči. Jejich konflikt byl zajímavý… Pegas dostal rovnou červenou, domácí hráč žlutou kartu – dle zápisu o utkání už druhou žlutou, a tak měl být také vyloučen. Rozhodčí ho ale na hřišti nechal, nikdo z nás si toho bohužel nevšimnul, a tak jsme dohrávali v oslabení. Naštěstí jsme závěr utkání s trochou štěstí přečkali a dotáhli zápas do vítězného konce.

Konečnému výsledku by asi slušela remíza, každý tým byl lepší v jednom poločase. Zápas se moc nepovedl rozhodčímu, který podle mého názoru udělal tři velké a nepochopitelné chyby. Nejprve se v prvním poločase náš hráč přiznal, že podklouzl a nebyl faulovaný, odvolal tak faul, za což si vysloužil žlutou kartu (za dobrotu na žebrotu…), dále neodpískaná úplně jasná chycená „malá domů“ domácích ve druhém poločase, a završil to již zmíněným nevyloučením domácího hráče po druhé žluté kartě. Je normální, že se chyby stanou, sem tam se něco odpíská nebo neodpíská, rozhodčí se většinou nezavděčí všem, ale tohle vážně nebylo úplně povedené...