Druhé vítězství ve dvou dnech na horké půdě Kbel

Řeporyjské mužstvo vyrazilo ve čtvrtek na přátelské utkání do Kbel. Vzhledem k tomu, že se jednalo o druhý zápas, během dvou dnů, a to vše během prvního týdne letní přípravy, dostala řada opor – bratři Pánkové, Graf, Fenin, Ulman, Petrus  a další... od trenéra Lukiče volno. Nabuzeni výhrou z domácího utkání s Aritmou, chtěli jsme zvítězit i na hřišti Kbel, které hrají o jednu úroveň nižší soutěž (1.B), kterou si minulou sezónu s přehledem podmanili, a jediný, kdo je byl schopen zastavit, bylo ukončení soutěže ze strany FAČR kvůli epidemii covidu. Skautům domácích se podařilo do týmu přivést zajímavá jména – Besta, Haniak aj., a tak jsme tušili, že nás nebude čekat nic lehkého.

To se potvrdilo v podstatě již od první minuty, a to i vzhledem k tomu, že základní jedenáctka, které dal trenér Lukič důvěru, byla torso ze zápasu z Aritmou, doplněná o nové tváře, společně s hráči, kteří neměli v nohách celých středečních 90 minut. Takto zvolená sestava měla s úvodním náporem domácích obrovské problémy a situace se nikterak nezlepšovala ani s přibývajícími minutami. Spousta chyb plynula ze špatné komunikace na hřišti, špatného obsazování hráčů a z pozičních chyb, což byla voda na mlýn pro domácí, kteří působili s balonem na kopačkách velmi jistě. I vzhledem k tomu, že jsme hráli spíše se zataženého bloku, nechávali jsme domácím hodně volného času a s postupem minut přibývalo nebezpečných situací před brankářem Koubou. Ve 20. minutě se pak měnilo skóre poprvé, a to když při autu domácích nezafungovala komunikace mezi stoperskou dvojicí Hanzlík – Tůma a soupeř dostal ve vápně dostatek času překonat bezmocného Koubu. Řeporyje hrozily v první půli spíše sporadicky, těžili jsme především z brejků a případných chyb soupeře, což ale nevedlo k ničemu vážnějšímu než několika střelám ze střední vzdálenosti. Poločas skončil za námi milosrdného stavu 1:0 pro domácí, a to i díky tomu, že Kouba měl opět výborně postavenou brankovou konstrukci a jeho pravá tyčka nenechala soupeře odskočit na rozdíl dvou gólů.

O půli proběhlo několik střídání a průběh hry se otočil o 360 stupňů. Hlavní nebezpečí pro soupeře tvořili velmi aktivní duo – o půli střídající Walzel, společně s Petrem, který se posunul z pozice pravého záložníka na hrot. Ačkoliv jsme gólových šancí měli během prvních minut druhé půle opravdu mnoho, byl to soupeř, kdo se radoval, a to když z průniku na naší pravé straně, za sporného přispění ruky, překvapil celou obranu i veterána Přídu v brance – 2:0. Hra se následně vyrovnala a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli být svědky ještě divokého závěru. I proto poslal trenér Lukič do útoku Hanzlíka, který se doposud u nás prezentoval jako bez nervů hrající stoper, a když se ani s přibývajícími minutami skóre neměnilo, vystřídal na levou zálohu žolíka Koreckého, jenž dostal nominaci na utkání takřka za pět minut dvanáct, a opět ukázal, jak umí být platným hráčem na poslední minuty zápasu. K obratu zavelel Walzel, a to když 20 minut před koncem obral o míč sebevědomě hrajícího brankáře domácích a zakončil do prázdné brány. Za pár minut bylo z našeho pohledu ještě veseleji, Korecký našel dlouhým pasem, za který by se nemuselo stydět ani duo Modrič – Kroos, Gabrišku, který po výborném zpracování vyrovnal skóre na 2:2. Hra se otevřela na obě strany a byl to soupeř, kdo tahal za kratší konec, když za několik minut z brejkové situace na naší pravé straně, se dostal míč až ke Gabriškovi, který uzavřel gólový účet zápasu na 3:2.